Romantika

    D             F#mi       Emi 
Když tma padá i s mlhou do kraje, 
    D          G            A7 
a bledý měsíc mezi stromy kouká, 
    D            F#mi         Emi 
když poslední, mokrý sníh roztaje, 
   D          A7           D 
a do spacáku holka se ti souká. 
 
 
Když vítr v stromech kolem tiše šumí, 
a život se zas nějak šmodrchá, 
když mech i každý prudký pohyb tlumí, 
to v duši teplo zanechá. 
 
R:  Vždyť romantika takhle nějak vypadá, 
     a kdo jí nezná, má v srdci nějak prázdno, 
     však, kdo to zažil, nebo ho to aspoň napadá, 
     ten bohatství má, ač kapse sahá na dno. 
 
Když slunce pálí a vlnky vítr čeří, 
a vzduch se vlní, jako klubko hadí, 
když kluk holce snad každý slovo věří, 
a sprostý slovo, co někdo řek´, všem vadí. 
 
Když sedí spolu a ruka v ruce leží, 
a voní tráva, jak nejdražší koření, 
proč v neděli ten čas tak rychle běží, 
a vlak tu krásu v život promění. 
 
 
R:  Vždyť romantika ................. 
 
R:  Vždyť romantika .................