Vítr

Vondráčková, Lucie

 
  Ať si říká kdo chce svý 
on příjde já to vím 
zvládne jedním mávnutím 
to s čím tu zápasím 
 
Jen když smůla 
blíž se zdáš 
málem vítězí 
Ptám se jakej může tak být 
ten co z dálky přichází 
 
R.: 
Ať je jak vítr 
Ať ví co chce 
přitom sám sobě se dovede smát 
Jak zvlášní a zvlášť 
někam vítr tam plášť 
a má sílu které neodolám 
 
Ať je jak vítr 
Nikdo ho nespoutá 
jen když on sám bude to chtít 
dřív tajfun a hráč 
teď můj vánek a stráž 
a když k ránu snad má chuť zas jít 
neuletí.. 
 
Jiným zdá se dávám 
pít až do dna trápení 
mí srdce že zůstává 
v tý skále míle vzdálený 
Čím víc ta pouť je dlouhá 
tím víc jich odradím 
On dál už na nic nečeká 
a prostě sám mě pohladí 
 
R.: 
 
Co vidím 
slyším 
cítím 
všechno mu dám.. 
Na tohle velký vzkříšení 
čekám dál a to doufání 
je k zbláznění 
 
S větrem v zádech 
ať blíží se k nám 
teď už nesmí to vzdát 
uvěřím, že on má tu už vát napořád 
 
R.: 
R.: 
 
Ať je jak vítr 
Ať ví co chce 
přitom sám sobě se dovede smát 
... Ať je jak vítr! 

Do databáze přidal ezrhfdcv, dne 15. 09. 2020