Prokřehlá

Roubíček, Vilda

G 
         Emi      C              G 
Stín masívům dají mraky jasných dnů, 
          Emi        C          D 
pád v rozletu říká, Věř a pokračuj! 
     G         D           Emi           C 
Kdekomu vrátí dech, vrátí skromnost vrtochům, 
G           D     add9         C                       D 
 přítokům, přese spěch, staví hráze vší moudrostí proroků. 
 
C D C D  G 
 
 
Zdí puklina její souměr utíná. 
Svět usíná, pro víru jen lidi umíraj. 
Do očí nejmenších vkládá radost, klid a smír, 
od prahu konejší, hlídá spánek, jemná ruka mateří. 
       C       D 
jemná ruka mateří.. 
 
       G        Emi    C          D 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
      G      Emi             C           D 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
G          D           Emi        C 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
             G           D              G 
že neobstojí úskalím, co za války nestojí. 
 
Jen člověk sám předstírá svůj sebeklam, 
sám neví kam, má poskládat svůj chrám. 
Pak únava dosedá – na mě, na zem, já dál sním. 
Dávno jsem pochopil, že ve víře má hlavní slovo smír. 
 
že ve víře má hlavní slovo mír.. 
 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
že neobstojí úskalím, co války nestojí. 

Do databáze přidal Vilda Roubíček, dne 15. 09. 2020