Prokřehlá
Roubíček, Vilda
G Emi C G Stín masívům dají mraky jasných dnů, Emi C D pád v rozletu říká, Věř a pokračuj! G D Emi C Kdekomu vrátí dech, vrátí skromnost vrtochům, G D add9 C D přítokům, přese spěch, staví hráze vší moudrostí proroků. C D C D G Zdí puklina její souměr utíná. Svět usíná, pro víru jen lidi umíraj. Do očí nejmenších vkládá radost, klid a smír, od prahu konejší, hlídá spánek, jemná ruka mateří. C D jemná ruka mateří.. G Emi C D Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, G Emi C D její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. G D Emi C Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, G D G že neobstojí úskalím, co za války nestojí. Jen člověk sám předstírá svůj sebeklam, sám neví kam, má poskládat svůj chrám. Pak únava dosedá – na mě, na zem, já dál sním. Dávno jsem pochopil, že ve víře má hlavní slovo smír. že ve víře má hlavní slovo mír.. Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, že neobstojí úskalím, co války nestojí.
Do databáze přidal Vilda Roubíček, dne 15. 09. 2020