Velkej vůz

Starý muž kráčí 
ospalou dlouhou ulicí 
brouká si potichu 
deštivý blues 
z oblohy dolů 
a do tmy plačící 
dívá se mlčky 
velkej vůz 
 
Má hlavu plnou 
(jak uhel) černýho splínu 
a život prý ho 
už vůbec nebaví 
a kapky deště 
bubnují rytmus evergreenů 
na kabát těžký 
a děravý 
 
ozvěnu probouzí 
kroky tak těžce loudavý 
a zvuky noci 
v pátách mu lačně běží 
on klidně kráčí dál 
možná se zastaví 
jakmile velkej vůz 
srazí se s věží