Vinetů

Rec. Znáte je všichni, ti dva pamatují časy, 
     kdy prérie i vigvamy byly větší, 
     ohnivá voda lacinější a indiáni opálenější. 
 
     I já to pamatuji, byl jsem náčelníkem kmene Apačů, 
     byly to těžké, ale krásné časy, rád na to vzpomínám. 
     A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky 
     a oni - Těžkej Pokondr. 
     To byl indiánský sen. 
 
    C                      Dmi 
R. Sen snů, jenž krouží prérií, (jenž krouží dál) 
                               C 
   sen snů, sem z vyšší sféry slít, (sen křídla má) 
        F                  Emi 
   sen snů seslal's nám Manitů, (sám Manitů) 
      Dmi     C 
   to zná Vinetů. (1.Atamana, 2.Makču Pikču, Tikitaka, 3.Atamana) 
 
*: (Iá, iá, ...... vuvuvu .... bratře, bratře, můj bratře.) 
 
1. No Nšoči, je teda prima kus, hm hm, a má i vkus, 
   na ohništi peče špek, šaman nám míchá lék, 
   lysohlávky, co nasušil, když ještě Inčučůna žil, 
   v ruce svírá amulet, dnes nás čeká dlouhej let. 
   Pod vlivem kouzel těhleh hub i tlustý bizon náhle zhub', 
   Apači hledí na měsíc a ten, co sněd houby trochu víc, 
   zažívá, co je pravý ráj, neboť se mu zjevil 
   na železném oři sám - Karel May. 
R. 
 
2. Jó, je to fajn, ten sen, co mám vždycky za úplňku, 
   samej bizon, stáda, která nikde nekončí, 
   mírný, tichý zimy, pevný luk a šípy, tomahawky, 
   a v létě spousta slunce, jahod, malin a tak, 
   ale hlavně, hlavně, lysohlávky. 
R.