Dřevěný slavík (Helplessly Hoping)

Zátiší s vínem, kus záclony, slavík zpívá svou píseň, svůj žal 
dívčinám sbírám trs zmáčených vlasů jsem rád, když si povídám 
vzdálený hlas uslyším z polí vát 
 
Závidíš dívce, máš stesk, líbám jinou, tak pochop přece nemůžu ti lhát 
Zátiší zmírá jen květ ještě voní, tak napiš snad smím ti ještě dát svou dlaní 
slib svůj 
že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu 
která má - tvou krásu 
 
Zákrutou štíhlou jdeš máš slzy v očích popel tvůj, jak schořel dávný most 
Záclonou svítí tvé vzdálené vlasy, tím kouzlem najednou jsi host 
tvé copa, tvoje tvář 
že se vzdám květů, že se vzdám vlasů, jenom snítku bezu 
která má - tvou krásu