Dívka z Rocky Mountain

Rf.: 
Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain 
snáší sníh, 
jako tenkrát v Rocky Mountain 
září v oblacích. 
 
Rec.: 
Pamatuju si na ten ostrý zimní den, jako kdyby 
to bylo včera. Snad všichni osadníci se shlukli 
okolo kováře, který ukazoval kamsi 
k nebetyčným Skalistým horám.Měl pravdu. 
Z hor sestupovala postava v kožených šatech 
jako laň, když za kruté zimy hledá u lidí 
útočiště. Byla to mladá žena, ještě dívka, 
a když se trošku zotavila,zaplatila nám zlatým pískem 
z koženého váčku za srub, který jsme jí narychlo postavili. 
Ani nemusela, protože každý pořádný chlap 
by za ni skočil třeba do ohně. 
Tak byla krásná a půvabná, jako hory, z nichž  k nám přišla. 
 
Rf.: 
Vánek jako tenkrát ... 
 
Možná, že ji měl někdo ještě raději, než já, 
ale rozhodně ne ten,kterého si na jaře vzala. 
Utekl se k nám na zimu bůh ví odkud a hladký a slizký, 
ale se ženami to zřejmě uměl. 
Duši čisté jako horský pramen učarovala 
a několik dnů po svatbě zmizel i s koženým 
váčkem skoro plným.Nesla to statečně, 
stále věřila, že se vrátí. Byl jsem to já, kdo jí 
přinesl zprávu, že její muž byl tam někde 
na východě chycen a za hříchy nové i staré 
odsouzen  k trestu nejvyššímu. Nepromluvila, 
neplakala. S tváří jako z kamene pohlížela 
k horám a tam jsme ji také po dlouhém hledání 
našli. Pod vysokou skálou na břehu malé 
horské bystřiny, která ukončila její čistou lásku, 
tam, tam jsme ji pochovali. 
 
Rf.: 
Vánek jako tenkrát z Rocky Mountain snáší sníh. 
Jako tenkrát v Rocky Mountain září v oblacích. 
I hrob tvůj, tam v Rocky Mountain, 
bílý příkrov má, 
Věčný klid tam v Rocky Mountain, 
ať sám pán hor ti dá.