Vodopád

   E                    G#mi 
1. Víš, až budu vstávat ráno, 
             A 
   sny budou zamčený, 
          C#mi  A      H 
   pomalu svítá na obzoru. 
   E                G#mi 
   Nechám zas rozestláno, 
           A 
   a znova píšu 
            C#mi   A          H 
   zlomenou tužkou z Koh-i-nooru. 
 
      C#mi                                E 
R: Že byla jsi nesmírně divoká, jak jarní řeka. 
   C#mi                                   E 
   Ten proud mě strhával s sebou, jak vodopád 
   C#mi                                    E 
   a pramen, v němž jsme se topili už nepřitéká. 
   F#mi 
   Dávno už nemá spád, 
   C#mi                        E 
   voda v něm zůstala stát. 
 
2. Zdáš se mi stále tak živá, 
   ve snech se vracíš 
   a já tě z hlavy vymazat chtěl. 
   Snídám antidepresiva, 
   chvíli se ztrácíš, 
   ale já stejně nezapomněl. 
 
R: 
 
3. Kdo ví, komu dáváš svou něhu 
   mlčky bez nadějí, 
   já naši láhev dopíjím sám. 
   Každý půjdem ke svému břehu, 
   teď připíjím lásce, 
   jen škoda, že in memoriam. 
 
R: