Zrcadla

Sekvoj

Od rána samej pech lepí se na mý záda 
smůlu mám na prstech a z těch mi všechno padá 
zrcadlo na kusy, iluze na maděru 
zbytečný pokusy ztratit se v pološeru. 
Ne že bych se snad bál sedmi let neúrody 
střepy jsem vyhodil do dřezu na nádobí 
vidím se pod vodou, z kohoutků do mně buší 
kapky se rozplesknou a pořežou mi uši. 
Střepy jsem nevyhodil, snad by jich byla škoda 
den s nocí dozávodil a zase stoupla vod 
ještě jsem nedostavěl mozaiku vlastní tváře 
hledám ji nedočkavě jak akord na kytaře. 
A pak mě napadlo, že je to rozuzlení 
rozbitý zrcadlo nabízí vyřešení 
zbavím se převleků, zbavím se cizích vlivů 
jak v novém obleku vrhnu se do odlivu. 
Až budu novou tvář ze střepů staré lepit 
dám úsměv pod polštář dřív než se začne třepit 
sto očí otvírám a přece nedohlédnu 
je konec přetvářkám a tvář mám zase jednu. 
Střepy jsem nevyhodil,  ...... 

dne 15. 09. 2020