Vyznání

          D            F#mi        G                D 
1. První vydání bylo blond, ještě neotřelé, jak se říká, 
               G                   D        Hmi 
   když to s knihou srovnám, můžu říci, že tak, 
             Emi7           A7 
   jak když čerň tiskařská voní, 
              D         F#mi G               D 
   jako když literární fond podpořil začátečníka, 
    G           D     Hmi 
   váhání zákazníka: pardon, 
    Emi7                          A7 
   já jsem přišel pro jinou, ne pro ni, 
     G         F#mi      Emi    D         Emi 
   stejně tak má půvab svůj první "smím prosit" 
                      A7 
   a neuměle nalíčené obočí. 
               D                     Emi 
R: Jsi jak ta nejkrásnější knížka, kterou jsem kdy přečet', 
     Emi7               A7 
   klenot, kterému nic nechybí, 
           G     F#mi   Emi      D 
   každý kritik rád by recenze psal 
    Emi7                         A7 
   na takové dílko, hned se zalíbí, 
            D                  Emi 
   každou knížku někdo napsal, a tomu pak patří 
     Emi7                   A7 
   sláva za to, že ho múza políbí, 
           G         F#mi    Emi      D 
   u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu, 
    Emi         A7         D 
   že mi autor vůbec nechybí. 
2. Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná, 
   šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv, 
   úspěchy, a každý hned se otočí, 
   taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná 
   ze své lásky, kdopak pozná, 
   co je pocit a co rutina, co počít, 
   z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí, 
   v tomhle se však knížka s ženou liší. 
             G         F#mi    Emi      D 
R: + u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu, 
      Emi         A7         D 
     že mi autor vůbec nechybí ...