Kdo ví

        D           E 
1. Kdo ví, proč mi pořád v uších zvoní, 
           G                          D 
   jestli dozvím se, kdo na mě vzpomíná. 
2. Můj sen, stádo poplašenejch koní, 
   možná máma, možná milá proklíná. 
         Emi7 
R: Jsem na cestě ven a v pohodě zdám se 
         D 
   jen když končí den, pak zaháním v dálce 
        Emi7                                 D 
   mý svědomí zlý, co nade mnou s tmou vyhrává, 
         Emi7 
   jsem na cestě ven a u čáry bílý 
        D 
   mě skelety aut vezou co chvíli 
    Emi7                                    A 
   na jinej flám a do jinejch míst, nežli znám. 
3.=1. 
    Emi7                                 A7 
*: Co už jsem zkazil a co rozmetal jsem zas, 
        D 
   to stěží napravím, 
     Emi7                                      A7 
   všem blízkým ublížit co nejmíň chtěl bych včas, 
   Emi7                 A7 
   i když se léta nesnažím. 
4.=1. 
R: 
5.=1.