Stav lásky

Až slunce vodtrhne stín z korun starejch stromů 
a letní tráva bude vonět kolem nás 
marně budeš se ptát na cestu domů 
to se zeptej svýho věnce sedmikrát 
 
Kytky bílý do potoka rukou házej 
ptej se vody kam až vede její proud 
na poslední cestu mě pak procházej 
abych na to ráno moh zapomenout 
Neprostírej pramen černejch vlasů 
do vzpomínek prostovlasejch dní 
nedozpívej píseň cizích hlasů 
zapomínej do zapomění 
Spočítej si kolik brabenců jde kolem 
zaposlouchej se do žabích serenád 
neprováděj žádný kejkle se svým bolem 
já ti garantuju že se vrátím rád 
 
Kytky bílý doplujou k dolnímu mlejnu 
tam tě láska praští rovnou do očí 
tam tě milá Máňo vlastnoručně sejmu 
než se mlejnský kolo jednou votočí