Krajina oblých kopců

   D            Hmi            G             A 
1. Jsou dálnice jsou cesty, co odněkud někam jdou, 
   D            Hmi          G              A 
   jsou silnice jsou stezky, nastup a vyjeď svou. 
   G        D                 G        D       A7 
   Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou. 
 
2. Před sebou jenom obzor, za zády pocení měst, 
   pak snad vztyčený palec, sveze tě jednou s cest. 
   Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou. 
 
         D          D7            G         Gmi 
R: A tak hledíme tu tiše na sebe, klikaté a od prachu šedé 
   D             Hmi            Emi          A7 
   cesty jsou až k soutoku nebe s Vysočinou. 
         D          D7          G           Gmi 
   A tak hledíme tu tiše na sebe,lesy,kopce icesta má vede 
   D             Hmi              Emi        A7       D 
   nahoru tam až k soutoku nebe s Vysočinou, Vysočinou. 
 
 
       D  Hmi  Emi  A7 
Sólo:  ............... 
 
3. Je pás oblých hor pokorný cíl, nemnoha poutníků, 
   na lesní dlani spí plátěný, dům romantiků. 
   Pás hor je oponou poutníků, pás hor je oponou. 
 
4. Co jen písní o ní chtěli hrát, navštiv je básníku, 
   jenom vítr jednu píseň znal, z oblýskaného hmatníku. 
   O toulce vonící Vysočinou, o toulce vonící. 
 
         Hmi        D          Hmi 
R: ...   Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou.