Hledám

Hledám rým, kterym bych začal tuhle sloku 
Vyrážim hledat do všech stran, ale vždycky narazim jenom na svoji vlastní stopu 
Hledám přelud, fatu morganu, holku, která mi dá zapravdu 
Hledám v sobě odvahu, ale většinou najdu jenom drzost 
Marně hledám tvrdost, no alespoň že nemusím hledat hrdost 
 
Hledám svoje místo, abych učinil společnosti zadost 
Používám mozek, ale nenašel jsem způsob, jak přechytračit lidskou blbost 
Hledám i ty největší maličkosti, ze kterejch mít radost 
A důkazy? Tak ty už dávno nehledám 
Páč mě jenom voděj za nos 
Ono bejt machr na průsery stejně nikdy nestálo za moc 
 
Hledám trasu, po který jde se vztyčenou hlavou dojít až tam za most 
Budím se tím, že něco hledám, někdy i dvakrát za noc 
Hledám slova, protože moc často žádný nemám 
O to častějc mívám pocit, že sám nevim, co tu ještě hledám 
Říkali "Adam, to je snílek k pohledání" 
Z iluzí jsou už dneska ale jenom mrtvoly k ohledání 
 
Budí to zdání, že s každym novym dnem ubejvá chuti dalšího k vstání 
A tak hledám nový výzvy, ale nacházim jenom ty k projednání 
K podání, vysvětlení nebo rovnou stání 
A marný jsou všechny moje snahy o odvolání 
Jsem odsouzenej k doživotnímu zdí přelejzání 
Neustále na cvičení, zatímco válka trvá 
A každá hora je furt cestou zpátky daleko víc strmá 
Hledám... 
 
 
 
A tak zatím dál dělám, že hledám lístek, kterej nemám 
Revizor to ví, ale netuší, jak rychle běhám 
Hledám drobný do fotbálku a pak díru, kterou to tam fouknu 
Hraju za Jamajku, dědku, kdykoliv si k tomu stoupnu 
Hledám v jukeboxu muziku, která by mi kopla 
Málokdy ale najdu, a tak hledám aspoň osobu s tlačítkem, kterym by to stopla 
 
Hledám města, hesla, čísla, domy, jména na zvoncích 
A po kapsách zas zbytky skéra 
Na pořádnej štrůdl 
Páč už si z toho všeho hledání připadám jak Google 
Hledám, kde se to vlastně nacházim, zatim ale pořád žádný shledání 
V hledáčku hledám cíl, ale kam zamířim, nacházím jenom další a další věci k hledání 
 
Když vystřelim, málokdy něco zasáhnu 
A když jo, věř mi, kdybych bejval chtěl, v životě to netrefim 
Snažim se v tom všem najít důvod, příčinu nebo aspoň znamení 
Zatim to ale víc a víc vypadá, že to, co hledám, neni vůbec tady na zemi 
Anebo nevim 
 
No a tom jedinym asi nikdy nepolevim 
Nezbejvá než důvěřovat svojim hemisférám, i když oboum levym 
Páč když se ptám, akorát si to zodpovim 
Kdykoliv hledám odpověď, tak se se zlou potážu 
Jsem jenom jeden z těch, co honí ztracenou nit svojí 
Abych zjistil, že jsem mezitim ztratil klubko, na který jsem myslel, že ji navážu 
Sám ve svý spirále, kdo to utíká, je to čas nebo já? 
Třicet let a jediný, co mám, je namále 
A tak stále dál jen hledám...