Jako pár chromejch koní

             Ami 
1. Sednu si na taburet z lýčí 
            F 
   a ty na postel z nehorázné něhy, 
          G 
   a to spojení z nás zničí, 
         Ami 
   tvá tvář je víc než boží 
                F 
   i v týhle chvíli, která nemá břehy, 
              G 
   a v tom strachu, kdo koho dřív složí, 
            F             Ami 
   jak ten pár chromejch koní. 
2. Tak marnejch jako záře svící 
   na pláň rozdupanou těmi, 
   co se milujou jak býci, 
   kde se v osudovým třesku 
   řítí touhle věčnou zemí 
   stáda rozpálenejch mezků, 
   nejen pár chromejch koní. 
3. Těch, co se věčně choulí k sobě, 
   viní kdekoho z tý zimy, 
   kdy je v posteli jak v hrobě, 
   kdy ti nevinní se vzbouří 
   a ti vinní se vzbouří s nimi, 
   že se udí v jednom kouři, 
   jak ten pár chromejch koní. 
       C                          G 
R: Co polední mu zvoní, když by spal, 
        C    F   C 
   jen dál, jen dál. 
           C 
*: Tak mi podej láhev piva, 
          Ami 
   která jediná tu zbyla, 
          G 
   která jediná tu zpívá, 
            C 
   jen se zvedej, ty mý mládě, 
             Ami 
   jsme teď první, v tom je síla, 
            G 
   a taky předposlední v řadě, 
           F             Ami 
   po nás pár chromejch koní. 
4. Ti se belhají k svý mezi, 
   která byla a už není, 
   a ta ženská z nich je březí, 
   a nás v kleštích drží sázka, 
   při zemi to hřmění 
   a při životě láska, 
   jak ten pár chromejch koní. 
R: