Popsaná lavice

        G 
1. Snad postý si tiše předčítám, 
            Emi 
   v lavici psaný vzkazy, který znám, 
   Ami            D 
   kolik slov, co vryto je tam 
   Hmi                Emi Emi/D 
   tuší už skoro vybledlou, 
   C                   G 
   když si čtu, divnej pocit mám, 
   Ami               D 
   přemýšlím, jak ta léta jdou. 
 
   G           C       G       C 
R: Těch knížek čtených pod lavicí, 
   G          C          G     C 
   těch kaněk v sešitě a kolem, 
   G       H7     Emi      C 
   a místo vzorců v početnici 
   Ami             D 
   napsáno 'Školo, sbohem!' 
 
2. Dny běží, v lavici usedám, 
   na desce tužkou další dopis mám, 
   kolik papíru by potřeboval ten, 
   který sem prózu tajně psal 
   a hledal slova, která zpestří den, 
   den, kdy jsem u tabule stál. 
 
R: Těch knížek ... 
 
R: Těch knížek ... 
 
3. Však jednou, až roky odletí, 
   v lavici zbydou jen slzy dojetí, 
   život rozdělí běh klidných školních let, 
   vzpomínky v hlavě zůstanou, 
   vzpomínám, jak byl krásnej svět 
     Ami  D             G Gmaj7 
   v lavici tužkou popsanou ...