O princezně, která ráčkovala ( Já nemám zámek)

CJá nemám zámek s vysokou Emivěží 
a kde mám Fvzít bohatGství? 
 
Máš ale Amivánek jarní a Csvěží 
a to je Ftvé královGství. 
 
Já nemám Cpolštář s prachovým Emipeřím 
a nad hlaFvou baldaGchín. 
 
Dívám se Amina tvář a té tváři Cvěřím 
mě stačí FmítG rozmaCrýn. 
 
To co Fbylo dávno Gnení něco Cmuselo se Amistát. 
Takhle Fláska všechno Gmění ve svůj Cvlastní protiAmiklad. 
K čemu Fpak je velké Gjmění když tě Cnemá nikdo Frád? 
CZámek náš je Fsnění a Gdlaně jsou náš Chrad. 
 
Já nemám kočár zdobený zlatem 
a nádherné trojspřeží 
. 
Tak tedy půjem brouzdat se blátem 
a z bláta dál do louží. 
 
já nemám stolek prostřený sluhou 
a fontánu zahradní. 
 
Máš ale nebe zdobené duhou když se den rozední 
 
To co bylo dávno není něco muselo se stát. 
Takhle láska všechno mění ve svůj vlastní protiklad. 
K čemu pak je velké jmění když tě nemá nikdo rád? 
Zámek náš je snění a dlaně jsou náš hrad.