Ohavná

 
šla městem a u nosu jí sopel plál 
a do vlasů ji prosvítala kůže 
já chvíli házel kamení pak štěkal samopal 
a na zahrádce jsem jí zakopal 
 
R:ohavná ohavná ohavná 
 ohavná stvůro jaks jen mohla žít 
 ty jsi nejhnusnější zvíře co jsem zhléd 
 má prdel je proti tobě květ 
 
teď sedím na pankráci a tiše vzpomínám 
jak tě na zahrádce zakopanou mám 
já dostal dvacet let a jen se pousmál 
proč já jen tě nezakopal dál. 
 
R:ohavná ohavná....