Ten chlap má koňskou náturu

       Ami                       G 
1. Jednou na cestě prokletý mně jak v minulým století 
    F           Emi               Ami 
   zastavil tam uprostřed všech hrůz 
              Bb E         Ami 
   koňmi tažený rachotivý vůz, 
                                   G 
   kočí měl klobouk do týla, byl strnulý jak mohyla 
      F              Emi          Ami 
   a na kozlík mě k sobě klidně zval, 
         C        H           Dmi           Ami 
   měl zločinecký obočí, jen pohlédnout mi do očí 
    F                    E G 
   jako by se znenadání bál. 
          Cmi                        D#  G#     D# 
R: Ten chlap má koňskou náturu, dál drkotá náš vůz, 
       C#        G#        D#    G#    D# 
   je nebe plný purpuru a kola hrají blues, 
       Cmi                   D#    G#      D# 
   má ve znamení podkovu a trochu drsnej styl, 
    C#           Cmi             Bb                     F 
   buďto mu oči vyklovu, nebo chtěla bych, aby se mnou žil, 
                Ami 
   aby se mnou žil. 
2. Ve městě když mi sbohem dal, na voze rakev urovnal 
   a mně přestalo strachy srdce bít, 
   kopyta koní slyším ještě znít, 
   pak půlnoc věže odbily a ticho bylo za chvíli 
   černej kocour přeběh' náměstí, 
   ať byl to třeba ďábel sám, já účty s ním si vyrovnám 
   a počkám znovu na tom rozcestí. 
R: