Klaunova zpověď

   F#mi        D      E         A 
1. Já v mládí často podobal se vánku 
     F#mi    A         E      A 
   a říkali mi, že mi rozum chybí. 
   F#mi       D       E            A 
   Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku, 
     D      G          E          A 
   a vy se ptáte proč vám to povídám? 
   F#mi        D    E           A 
   Tak slyšte, já miloval jsem lidi 
    C      Hmi     Dmi            A 
   a proto jim, ne bohu, se zpovídám. 
 
   F#mi  E  D  F#mi 
 
2. Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý, 
   drzý a hloupý, nic prý mi nevadí. 
   Vám lidem, vám se to mluví, 
   já však byl šašek a musel jsem se smát. 
   A bál jsem se, že pláč můj prozradí, 
   že chtěl jsem lásku svou někomu dát. 
 
3. Teď už mi líčidla rozežrala tvář 
   a maska smíchu na věky mi spadla. 
   Tam v dálce vidím, vidím slunce zář 
   Já za tím sluncem musím jít. 
 
     F#mi     D            E 
Rec: Dohrála hudba, opona spadla, 
      A       C           Hmi     Dmi    A 
     alespoň dneska chci lidskou hrdost mít. 
 
     F#mi  E  D  F#mi 
 
4. Po celý svůj život rozdával jsem smích, 
   měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk. 
   A snad jsem taky, snad taky trochu zpych. 
   Přesto bych rozdal, všechno co jen mám. 
   Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk. 
   Tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.