Šlapu loukou

         A          E              A           E 
1. Když mám náladu toulavou, když táhne mě to ven, 
     A           E              F#mi  E     F#mi 
   sbalím vak a řeknu pak: buď každý pozdraven, 
        A              E              A            E 
   tou cestou dál, co dobře znám, co dobře znáš i ty, 
    F#mi                           E              F#mi 
   tenkrát jsme jeden druhému nechtěli hrát na city. 
          A            E         A             E 
R: Šlapu loukou plnou bodláků a brnkám si tu svou 
       A     D        A 
   tu píseň věčnejch tuláků, 
            Hmi           D             A 
   co jim stačí, co jim stačí, že jen jdou. 
2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám, 
   a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám, 
   stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím, 
   že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím. 
R: 
R: