Sochy

Mišík, Vladimír/ETC

D             F#7 
Hle tvůj sval jenž opil se tvou krví, 
Hmi                  Emi 
teď do kůže se opírá a pěknou vyvádí 
A                 D 
ty pak s tou kůží vy dva venkovánci 
G          A          D 
žebráte na něj tiše v pozadí 
G             A                   D 
a vivat vivat křičíte při jeho pustém tanci 
G A D G A D 
 
Ty sochy,které na ryncích svůj kámen vyhřívají 
jsou těchto žertů zhola vzdáleny 
netečné hluché,jako pivní kádě 
drží svůj útvar hezky pohromadě a ohromují mne 
být mrtev - dobrá, ale nezadávený. 
 
Dívám se dívám říkáte mi rozkoš 
být jezdcem z žuly celý zavalen, 
ó jak se deru z toho temna ven, 
můj svale opilý oč náhle jsi mi bližši, 
protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz opilosti vyšší. 

dne 15. 09. 2020