Dům na konci města

D Hmi G A 
 
     D            Hmi 
Znám dům na konci města, 
        G               A 
stranou od lidí a v něm bledá nevěsta 
D                    Hmi 
prochází řadou svých komnat 
       G                 A 
a není bez viny, že líné vteřiny 
jedna druhou tak pomalu střídá 
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul, 
že byla hříšná a marnivá 
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá. 
Tenkrát před léty věci se zdály 
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce 
po ránu nad hrnkem kávy 
cítit se bez viny zatímco vteřiny, 
ty malé zlodějky kradou mu z mládí 
to člověk osudu snadno a bez studu 
naučí vzpírat se a trochu lhát 
protože netuší, že hřích pod retuší 
           D    Hmi G A 
je hříchem dál. 
   Emi       D 
R: Pár kroků od ráje stihne tě 
G                D 
déšť a z tajných přání 
             Hmi         Emi          Hmi 
je rázem jen iluze pouhá na kůži smáčená 
Emi       D 
teď náhle bledá je ve smyčkách 
G             D 
cest ztracená holka 
          Hmi              Emi            G 
jen které se do duše divná předtucha tiše vkrádá 
V patách zdivočelá smečka 
vzpomínek krade Ti dech z plic 
ta z lovců nadělá oběti 
prošlý směnky dávno už neplatí 
a koně zchvácení klesají v opratích 
kolem se kruh zvolna uzavírá, 
byla to past a v ní žádná škvíra 
Tě nespasí, co víc - málo máš času 
                                     D 
snad jednou pochopíš jak se to mohlo stát 
      Hmi           G      A 
přece nejsi už holka mladá 
   D          Hmi            G      A 
to znáš dávno nejsi už holka mladá. 
Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu, 
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat 
proč květy nevoní a nikdo nezvoní 
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce 
a v tiché garsonce gramofon dohrál - jen deska praská 
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.