Blues stromu

 Emi   Emi/G   Bb   A… 
Po patnáct lidských pokolení jsem povoláním dub. 
Já svědek lidských utrpení, v  ústech lesa zub 
 
Sílím z těl lidí a ze zvířecích slz. 
Mé listy všechno vidí a vidí všechno skrz. 
 
Já vycítím, kdy přijde déšť, déšť slz po lidské bouři. 
Jen já vyslyším tichý zpěv, když nelidskost zuří. 
 
Pamatuji všechny písně, v mých vráskách jsou uloženy. 
Jen já se nebojím tísně, mým požadavkem nejsou změny. 
 
Z kořenů vyvstává střecha pro mrtvé listy. 
Mé srdce rozdává, buď mnou a budeš čistý. 
 
Čistá je vražda srdcem zaslepeném láskou. 
Nemusím kráčet světem zašpiněným maskou. 
 
V lásce se neumím vidět. 
Nejsem schopen nenávidět. 
Bojím se, že budu muset 
Držet muže, jenž bude viset.