Lukov

 
   G		         C 
1. Na hradě Lukově, v té podzimní době 
  D	      C	      G 
   Věšeli synečka na hák 
   G		       C		             D	         C		G 
   Dlaně mu pálili, přes paty ho byli, nakonec mu vzali i zrak 
   Emi			          C    Emi	     	 C 
   Času už mu mnoho nezbývá, už jí nikdy nezazpívá 
   G			   D	   C	     G 
   Na cestě u jejich vrat, nikdy už nebude stát 
 
2. Ona po měsíci v studené světnici 
 
   bělostná na pryčně leží. 
 
   Oči má zavřené, paže své zkřížené, u hlavy svíce jí hoří. 
 
   Že jste mi milého nedali, že jste mi ho na hák nabrali 
 
   raděj s ním na dobrou odejdu, do brány nebeské vejdu. 
 
3. Matka její u ní horké slzy roní do šátku, jež jí dcera dala. 
 
   Nejprv zazpívala, pak nůž v ruku vzala a jím se přes hrdlo ťala. 
 
   Otec, co velice bránil, sám se žalu neuchránil. 
 
   Se smrtí dusivým chomoutem kokrhal s červeným kohoutem. 
 
   G			  C		  	 D	     C	     G 
   Na hradě Lukově, v té podzimní době věšeli synečka na hák.