Povídala mamka

    A                            E7 
1. Povídala mamka, že tě dobře zná, 
                                           A 
   jenom chodíš, hlavu nosíš výše, než se má, 
                                 E7 
   prý máš černý oči a minulost též, 
                                              A 
   jestli je to všechno pravda, půjdu, to mi věř. 
 
    D             A      E          A 
R: Já chci být s ženou, co se umí smát, 
      D              A          E                A 
   : ale s hloupou vyfintěnou nechtěl bych se zdát. : 
 
 
2. Prý si loni všichni vrabci šeptali, 
   jak kdy v lese chlapci s tebou houby hledali, 
   naštěstí jim lidé málo rozumí, 
   a tam v lese pod kapradí jinej nečumí. 
 
R: Trpaslík snad tam kouká do křoví, 
   : hledí ale s potěšením a nic nepoví. : 
 
 
3. Chtěl jsem ti dát zlatej prsten zásnubní, 
   s takovou jej vezmu, půjdu rovnou ke studni, 
   zatížím jej cihlou, hodím do temna, 
   protožes' mi byla, holka, s jiným nevěrná. 
 
R: Do hospody půjdu, řeknu: vrchní, toč, 
   : já chci dneska oslavovat, protože mám proč. : 
 
 
4. Nebo raději řeknu: co bych se s tím štval, 
   nějak bylo, nějak bude, život letí dál, 
   ať mi nadávají lidé do trouby, 
   první holku, kterou potkám, pozvu na houby. 
 
R: Do lesa vklouznem, sednem do listí, 
   : trpaslíka vodnesou, neb omdlí závistí. :