Červotoč

      D 
1. V dědečkově židli červotoč bydlí, 
    G                D 
   děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví, 
   A                         D 
   až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí, 
    A                         D 
   jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí, 
    G                       D 
   řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná, 
    E                A 
   rukodělně udělána a tím skoro posvátná." 
    G                      D 
R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl, 
     G                        A           D 
   prohryže se každým dřevem napříč, napodýl. 
    A                      D 
*: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí, 
    E                     A 
   že naň lidé nadávají, že ho mají neradi. 
R: 
2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze, 
   obává se virů, sádry, rychlý chůze, 
   a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý 
   kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy, 
   jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána, 
   nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána. 
       G          A           D 
R: + prohryže se napříč, napodýl ...