Věrňák

     A          Amaj7   A6     A 
1. Vchází mi do snů bez rodokmenu 
               Amaj7 A6      A 
   pes, kterej neměl nikdy cenu, 
        D         D9    D   D9        A 
   ten hlídač, ta němá tvář neznala nenávist. 
   Těžko by získal cenu krásy, 
   chyběl mu punc tý lepší rasy, 
   ten chundeláč uměl z očí snad přání číst. 
       Hmi            D           A 
   My chodili ven a hledali svou Ameriku, 
     Hmi            D               E 
   v pátek nahonem společně s dírou na hoptriku. 
 
    A           D       E             D 
R: Můj věrňák a já, ta známost skoro vážná 
         A          E 
   nemá čáru hranic. 
      A               D        E 
   S ním, kdo mě tak znal, tak říkal, 
         D           A  G F#mi 
   někdy málo bejvá víc. 
 
2. Až jeden den osud vykolejil, 
   bylo to zjara a na cestě jíl, 
   posel, ten pošťák, zprávu dobrou snad vez. 
   Smyk, brzdy, rána, pak šlápl na plyn 
   a silnice zrudlá jak od jeřabin, 
   jen oči měl smutný můj nejsmutnější pes. 
 
   Já vykopal hrob a sypal ho hlínou do úsvitu, 
   pak šel podle stop hledat tu naši Ameriku. 
 
R: Můj věrňák a já ..., 
       Hmi           D          E  A 
   tak říkal, někdy málo bejvá víc.