Zrána

Zrána mě probudil smích, i když ten vedle mě spal. 
V kalhotách pohozených číhala včerejší tma. 
A na zemi písmenka tím zipem přesně ze tmy vyštípaná 
sypou se z nohavice ven a tvoří slova který znám. 
 
R: A za okny pán směje se že není sám. 
   Pak roztáhne křídla a s písmenky mi odlétá. 
   A pomalu krouží a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají. 
   Já tomu nerozumím a tak utíkám k oknu a to všechno potají. 
 
Vzbudila jsem toho co spal on svíral ruku v pěst. 
Věděla jsem, že něco tají, že to nemůže snést. 
Ptal se mě, proč už jsem vzhůru a proč ho nenechám spát. 
Jeho tajnosnubný pohled probíjel jak holej drát. 
 
R: A já omráčená vím, že sílu nemám. 
   Tak roztáhnu křídla a z postele mu odlétám. 
   A pomalu kroužím a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají. 
 
R: A já omráčená ...