Balada o zahradním pychu

      D      G         A       D 
1. V zahradě u Buzků stála hrušeň 
   F#dim     Emi      D         A 
   a v její koruně, značně vzrušen, 
   C          G      D 
   ukryt byl majitel Eda, 
    E                   A 
   číhal tam v pozici zvěda. 
2. Noc byla truchlivá černá vdova, 
   číhal na souseda dneska znova, 
   až půjde hrušky mu loupit, 
   chtěl do té fušky mu vstoupit. 
    D             A         D 
R: Dušku, Dušku, neber tu hrušku, 
    G        A          D          G 
   jestli ji ukradneš, moc špatně dopadneš, 
    D      Hmi    A           D 
   Dušku, Dušku, nech tu hrušku! 
    F#                 H 
*: Na hlavě punčochu svý ženy Maruny, 
    E                   A 
   vopřen vo rozsochu, na kuráž dva rumy, 
     G                 D 
   bděl jako ponocný pro ten pych ovocný 
   A                  D            A   D A D 
   a zloděj zlodějská ať si moc nevejská. 
3. Soused se jmenoval René Dušek, 
   každý rok snědl mu pěkných hrušek, 
   protože koruna stromu 
   sahala až k jeho domu. 
4. Žebřík si přistavil na svým dvoře, 
   za chvíli už trhal až nahoře, 
   česáčkem ovoce česal 
   a samou radostí plesal. 
R: 
*: Ten večer pro krádež byl jako stvořený, 
   tak si řek': dobrá, jdeš, žebřík měl opřený, 
   napnuly se mu šle, když lezl na šprušle 
   s česáčkem pod paždí tak, jako pokaždý. 
5. Když Dušek v koruně dosáh' cíle, 
   tak přišla Edova pravá chvíle, 
   maskován na něho vybaf': bubu, 
   což byla ovšem ta chyba. 
6. Dušek se vyděsil, dolů žuchnul, 
   předtím však česáčkem Edu buchnul, 
   ten slítnul jak zralá hruška, 
   trefil se přímo na Duška. 
R: 
*: Jakpak to dopadlo, to je fakt k nevíře, 
   zvedaj' se za madlo v pokoji na chíře, 
   čeká je souzení a velké soužení, 
   hrušky jsou v kompostu, pámbu jim pomoz tu!