Havlíčku, Havle

    A       D          E           A 
1. Mají tě v ohrádce, za mříž tě vsadili 
              D       E          A 
   andělé z Brixenu, co vzývaj' násilí, 
    D        A        E        A 
   pohádka pro děti, loutkové divadlo, 
    D      A         E        A 
   tahají za nitky, nevyjdou na světlo. 
   D                A 
R: A podle litery "paragraf - šavle" 
    E                  A 
   teď dumej o právu, Havlíčku, Havle, 
   D               A 
   a podle litery "paragraf - šavle" 
    E                               A 
   teď dumej o právu, Havlíčku, Havle! 
2. Trochus' je popletl, řídil ses zákonem, 
   co platí nad lidmi a také nad pánem, 
   pán se však urazil - jaképak zákony, 
   on přece nejlíp ví, kdo má být poslušný. 
R: 
3. Co tě to napadlo, foukat jim do kaše, 
   nejezdils' na koni, cválal jsi na bleše, 
   pan Bach má básníky ve velké vážnosti, 
   jak rád je v erárních komůrkách pohostí. 
R: 
4. Vždyť je to nerozum, zkusit se s mocným přít, 
   mohl ses dobře mít, šlo by to zařídit, 
   a při tvých schopnostech pán by tě zaměstnal, 
   stačilo pochopit, stranou bys nezůstal. 
R: 
5. Potichu, bez hluku přišli tě navštívit, 
   korektně, zdvořile, nemoh' jsi odepřít: 
   "Hostinské pokoje, mistře, už čekají, 
   oblek si neberte, lepší tam dávají." 
R: 
6. V Brixenu na rynku holky si šeptají: 
   "Zavřeli Havlíčka, lidi ho nedají, 
   vždyť uměl hezky říct, nač my jen mysleli, 
   že pěknej mužskej byl, proto ho zavřeli." 
R: