Poslední jízda

    Ami                           G 
1. Casey vtáhl do plic dech těch lidí, co jdou po schodech 
        F                            E 
   tam pod zem, kde si utkal pavouk metra síť svých tras, 
    Ami                         G 
   ve šlépějích stínů, jimž se mrtvolný svit zářivek 
          F                                E 
   stal štítem před zoufalstvím, co jim v duších zasel mráz, 
     F                         C 
   s otráveným vzduchem dýchá hořkou pachuť smrti, 
               Dmi                    E 
   ten vzduch nezná vláhu deště jako nezná slunce zář, 
    Ami                         G 
   Casey jde tím světem ozvěn zmírajících zvuků 
      F                          E             Ami G 
   a bezejmenných bláznů, které děsí vlastní tvář. 
 
     C                                       G7 
R: Slýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nejsi," 
                                      C 
   slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a výš," 
                                         G7 
   slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, Casey," 
                                         C E Ami 
   slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavíš?" 
 
2. Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven, 
   kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou, 
   a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin, 
   co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou, 
   před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou, 
   něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí, 
   za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech 
   nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí. 
 
R: Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou," 
   slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám," 
   slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou," 
   slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."