Petr a Lucie (Mon vieux Lucien)

Já vím, že si chceš se mnou hrát na Petra s Lucií. 
Když pořád meleš mám tě rád, tak to mě ubíjí. 
Teď mluvím já a tak ty kuš, 
jen jednou ukaž že si muž 
vem na mě řemen, nebo nůž 
a třeba mě zab, ať vím, že si chlap. 
 
Už nech těch hloupejch otázek a vlahejch pohledů 
já nejsem svatej obrázek a leccos dovedu, 
mít čerta a ne anděla, to bych si rady věděla 
já vím, že se to nedělá 
tak mě aspoň hlaď, nebo vem si lať a řádně mě zmlať. 
Tak ať. 
Nezboří se chrám, jak ty by sis přál. 
Ale život sám, neuletí. 
V duchu počítám, co by nás tak stál, malej dům a krám. 
 
Co se hrabeš v tom šupleti 
polož to…polož to 
     smích 
…  … 
Jó ty mě chceš nahnat strach, no ne… 
 
Pojď ke mě aspoň trochu blíž a nech ten prázdnej stůl. 
A řekni o čem pořád sníš, vždyť si jak Sonambul. 
Já chci být matka, ty buď šroub. 
Jen tím bys v ceně u mě stoup. 
Tak nestůj tam jak solnej sloup. 
Koukáš jako mnich, to máš z těch svejch knih. 
 
Já vím, že si chceš se mnou hrát na Petra s Lucií. 
Když pořád meleš mám tě rád, tak to mě ubíjí. 
Už konečně se jednou vzmuž. 
Buď zlíbej moji sladkou růž 
a nebo vem si na mě nůž, teď musíš hrát hop, nebo budeš trop 
slzami pak zkrop můj hrob. 
 
Tadydatadyda… 
To koukáš… 
Tadyda… 
 
No co čumíš… 
Zmizni…zmizni…zmizni… 
 
Tak pojď