Mlýnské kolo v srdci mém (The Windmills Of Your Mind)

Jak ten déšť co vzhůru vzlétl, 
k nebi zpátky z deštníků, 
déšť tak starý jako svět, 
co mou kůží pronikl, 
jako písek do hodin, 
který tys mi nasypal, 
písek co mě rozhodil, 
co mi pojem času vzal, 
jako strom co z rána má, 
znovu rosný diadém, 
jako světlo, jako tma, 
jako pramen k němuž jdem, 
tak roztáčíš jménem svým, 
kolo mlýnské v srdci mém. 
 
Jako oheň v žirafách, 
který Dali zapálil, 
jako víno v karafách, 
co smím pít jen v povzdálí, 
jako když se zbláznil sníh, 
který víří nad stepí, 
jako moudro knihy knih, 
tisíc slov co oslepí, 
jako plátno z výstavy, 
které slepým vrátí vjem, 
jako šlágr chytlavý, 
co se vtírá jako krém, 
tak roztáčíš jménem svým, 
kolo mlýnské v srdci mém. 
 
Jednoho dne, nevím jak, 
malbu štětec porušil, 
z hnízda slov jen vypad pták, 
nic víc, pípnul do duší, 
stopy písku odliv hladí, 
první z listů na zem spad, 
deska stolu prsty svádí, 
hrát ten ústní prstoklad, 
mlha ve mně, podzim k tomu, 
déšť bubeník okapů, 
hraje píseň holým stromům, 
píseň, kterou nechápu, 
listí už je nad kotníky, 
k tomu nebe šmouhavé, 
je dost těžké říkat díky, 
za to co už nemáme. 
 
Jak déšť, který letí, 
k nebi zpátky z deštníků, 
jako kámen staletý, 
s datem mého zániku, 
i když nemám k tobě šém, 
dál roztáčíš jménem svým, 
kolo mlýnské v srdci mém.