Čímž chci říct... (La valse des lilas)

Sám ses rozhodl žít jen jednou vzpomínkou 
máš tolik rád tu slepou lítost svou 
Přátel se vzdáváš dřív než dorostou 
v ten strom jenž chrání 
 
Dům kde vzdal jsi lásku léta tápe tmou 
jim prázdno prázdné ruce obejmou 
Takhle žít tak vstyď se před sebou 
 
Právě, právě dnes se šeřík chystá kvést 
Je zase máj a každý zná tu lest 
kdy vůně srdce oslepí 
a svádí k lásce, k lásce, k lásce 
 
Víš jak ztrácíš čas když bláhově si lžeš 
Proč vrásky mnou když mládnout dokážeš 
I nebe má snad osmnáct, ne víc 
Proč nemít právě tolik, čímž chci říct... 
 
Právě, právě dnes se šeřík chystá kvést 
Je zase máj a každý zná tu lest 
I nebe má snad osmnáct, ne víc 
Proč nemít právě tolik, čímž chci říct...