Denverskej sál

Každej z nás se cítí jak bohatej princ 
když se expres řítí od Rocky Mountains. 
Mrknu se na bráchu, rád že nejsem sám 
s kapsou plnou prachů si jedem užít flám. 
 
Za náma jsou hory co nenechaj tě trop 
tak začíná story co zná jen zlatokop. 
Do Denveru se řítí náš vlak z plných sil, 
hudba, hry a pití to je teď nás cíl. 
 
 refrén: 
 
Já a Johny z Arizony (z Arizony) 
táhnem spolu dál a dál (dál a dál). 
Svý doláče z kapsy honí (z kapsy honí) 
ten kdo v Denveru aspoň jednou hrál. 
 
Z Denverskýho sálu ozýval se jazz, 
je to místo králů, tam nelez bez peněz. 
My tam, ale vpadli a začli s ruletou 
za chvíli jsme zvadli nad tou hrou prokletou. 
 
Polovina prachů je nenávratně fuč 
a bokem vidím bráchu jak hnula se mu žluč. 
Řek': „Já teď chvíli budu tady kostky hrát” 
a další balík v čudu, jen dvojky akorát. 
 
 refrén 
 
 
Pozoruju bráchu jak o odvetě sní, 
dělí nás od krachu jen stovka poslední. 
Tak jsem zkusil karty, ty hraju raději 
a bankéřovi na rty se dívám s nadějí. 
 
Moje srdce plesá, král a zase král, 
bankéř měl dvě esa, tak jsem zas nevyhrál. 
Teď jedem v dobytčáku směr Arizona state 
a slyším šeptat bráchu – „na blbost máme glejt”. 
 
 refrén: 
 
Já a Johny z Arizony (z Arizony) 
táhnem spolu dál a dál (dál a dál). 
Brácha hořký slzy roní (slzy roní) 
jak Denver o všechno nás obehrál.