Rosa Coeli

FT Prim

            Hmi                       A 
            Na celém světě není tolik ticha, 
                      G       F#mi         Hmi 
            jako když sněží v Dolních Kounicích. 
                                       A 
            A probořenou střechou katedrály 
                      G     F#mi Hmi 
            snáší se k zemi bílý sníh. 
 
            G                        A 
            Slavík tam zpívá v létě celou noc 
              F#mi                  Hmi 
            a němá Luna na cimbálek hrá, 
            Emi                          A 
            stříbrný nástroj, který nemá strun 
                       G       F#mi      Hmi 
            pod volným nebem v troskách kláštera. 
 
            Ty holé zdi tu stojí po staletí, 
            kde byla dlažba dávno roste pýr. 
            Z přadena touhy panna odmotává 
            a nad hlavou jí létá netopýr. 
 
            Když odmotala všechnu hebkou přízi, 
            složila ruce v klín a tajila dech. 
            Na nebi zvolna zhasínají hvězdy 
            a netopýr jí usnul ve vlasech. 
 
            A co jsou staletí a co je vlastně věčnost, 
            než vesmíru opuštěný kout. 
            Ve studni času utopil se okov 
            na dno té studny nelze dohlédnout. 

Správce písně je Agi. Do databáze přidal Agi, upravil Agi, dne 14. 10. 2020