Mluvící kůň

    D                      G     F#dim              Emi 
1. Bylo to jednou takhle zjara, nuda si lehla do peřin 
      A7         D            Emi                A       D  A7 
   a já pil asi pátej džin, přišel na kus řeči Tristan Tzara. 
2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám, 
   že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám. 
               D           Hmi                G             Gdim 
R: Řek' jsem: víte, je to těžká věc, v ničem neznám pravou míru, 
    D                 Hmi    G              A             D 
   neznaboh, co nemá víru, pták, co nechce polstrovanou klec. 
R: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky, 
   mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky 
     D7              Gmaj7        A7            D      D7 
*: Jsou chvíle, kdy ticho vřeští jak telefonní centrála, 
           Gmaj7       A7                      F# 
   hlava v ocelových kleštích praská ve švech bezmála, 
         Hmi           G              A74    A7            D  D7 
   já chtěl bych si s někým povídat třeba o tom, že kytky voní 
         G                    F#                      Hmi Emi A 
   nebo že už přišel listopad a jablek je míň nežli vloni. 
3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe, 
   potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe. 
4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout, 
   kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout. 
R: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně, 
   já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj. 
*: