Šachovnice
Fojtík Mirek
Šachovnice M. Fojtík G F C g F C G Ref.: Z šachovnic oken svítících mrakodrapů, dát dohromady hru, s níž bych si hrál. F G F C D Hrál a smál bych se jak malé klouče, životem tu hru pak bych nazýval. G D C G D C G 1. Tam v prvním okně najvyššího patra rodinná hádka nahlodává zdi. D c g D C G Vidím ho v koutku jak stojí tam bez pozlátka, stojí tam život a ta hra z šachovnic. C G Stojí, tam stojí a před očima dlaně a hořké slzy stékají mu na ně. C G Stojí, tam stojí a nad lidma se diví a jak tak stojí, sám sebe se stydí. C Em Am G Dál, dál, dál, dál. 2. A jiné okno lásku k sobě tají, dva páry očí tam na ni se teď ptají. Doteky dlaně a dlouhejch polibků, život tam stojí v koutku jako kůl. Stojí, tam stojí a před očima lásku, na tváři červen a na čele vrásku. Stojí, tam stojí a kam s očima neví, na první hříchy pohled pěkný není. Dál, dál, dál, dál. 3. Pohledy smutné možná temná okna kryjí. Ty duše živé, které život zvolna míjí. I ony staví ty hry šachovnic, ač málo mluví, tak druhým lidem mnoho mohou říct. Stojím a stojím a do oken se koukám, zvednutý límec, píseň svou si broukám. Stojím a stojím těch oken plné oči a díky slzám se všechny rychle točí. Dál, dál, dál, dál. Ref.:
Do databáze přidal Yogi, dne 15. 09. 2020