Ostrava

   Am                          Am7                F                        E 
1. Dočetl jsem noviny, sedím v křesle, hledím ven na město černé a šedivé, na rozpršený den. 
       Am                Am7               F                          E 
   Vím jsou možná hezčí, ne černá špinavá. Nemají však sloupy komínů, kouř co mi zamává, 
             Am               Am7           F           E 
   když jedu pryč, když se vracím, kdyžjsem doma, to je věc. 
 
2. Nejsou tu zámky, tím spíše žádný hrad. Vidím snad jen kina, tramvaj a monumenty hald. 
   Mé město není báseň, spíš život, žádný med a přesto rád se vracím, vždyť je to můj svět. 
   Co denně vstává dřív než květ. A každý měsíc si připíše devět šestnáctek, ach to je věc. 
 
3. Vidím ty stovky bez jména pod příkrovem hald. Vidím ty lesy pěstí, svaly a tvrdosti ska 
   a pak je spěch, co žene tenhle kolos, jsem tam snad. 
   A v dolech a na hutích dřina, tu zvládne jenom chlap, co denně vstává dřív než květ 
   a každý měsíc si připíše svých devět šestnáctek, ach to je věc.