Antelao

Padá po studených stěnách a rozedraných skalách sníh 
stojím v nekonečných mracích vítr sílu ztrácí v nich 
bolí mých vzpomínek tváře jedno jméno nese kříž 
bílá nad horami záře přitahuje k sobě blíž. 
 
Voní rozpukané spáry jako kdybych dávno dých 
dlouhé výstupy a pády naposledy v horách tvých 
stačí někdy chvíle krátká pod nohama zrádný bod 
římsa najednou tak vratká a kamení doprovod. 
 
R: Duše nám přimrzly k horám 
   každý blázen má ve výškách svět 
   naproti času ti volám 
   smrt jen kývne a už není kam zpět. 
 
   Duše co přimrzly k horám 
   vysoko nad nimi sní 
   rok co rok přicházím zdola 
   naslouchat hlasům co ze skály zní.