Balada o Adamovi a Evě

     G                  C    D 
1. Jmenoval se Adam, v ráji žil, 
   G                         D 
   a že byl stále sám, tak smutnej byl, 
    G              C   D 
   Pánbůh, aby ho potěšil, 
    G                    D    G D 
   ženskou jménem Eva mu opatřil. 
2. Měla modrý oči, dlouhej vlas, 
   malinový rtíky a štíhlej pas, 
   oděná byla, pokud vím, 
   jen a pouze zeleným listem fíkovým. 
3. Jak ji milej Adam uhlídal, 
   dosud nepoznaným ohněm vzplál, 
   chvíli spolu seděli na trávě, 
   a za chvíli už byla ruka v rukávě. 
   G              C 
R: Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme, 
   G                     D 
   Adame, hochu zlatej, ty jsi tomu dal, 
   G              C 
   Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme, 
    G               D         G D 
   že jsi tenkrát hloupě zaváhal. 
4. Chyba byla v tom, že Evička 
   měla tuze ráda jablíčka, 
   že ty jabka Pánubohu trhali, 
   tak je za to andělové z ráje vyhnali. 
5. Do světa se Adam s Evou vydali 
   a ve světě svoje štěstí hledali, 
   koupili si televizi, ledničku, 
   auto, chatu, kafemlejnek, žehličku. 
6. Eva ale chtěla stále víc a víc, 
   kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic, 
   že však neměl Adam na zlaťáky důl, 
   musel v práci makat jako ... já. 
7. A když přišel ze šichty, chudák hoch, 
   doma tolik práce, že se ztrhat moh', 
   Eva jenom poroučela jako král, 
   Adam žehlil, čistil okna, luxoval. 
R: 
8. Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná, 
   jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám, 
   třeba zlatej poklad by teď za to dal, 
   kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal. 
R: 
R: