O zlaté rybce

Ebenové, bratři

     D9                  C                  G 
1. Jdu takhle po nábřeží a venku zrovna svítá, 
   D9 
   a to je realita, a to je realita, 
                            C                G 
   slunce se zvolna škrábe na věž svatého Víta, 
   D9 
   a to je realita, a to je realita, 
    F                   C                   G 
   vidím, jak u Vltavy ňákej chlap ryby chytá, 
                                        D 
   najednou zlatá rybka se na udici zmítá, 
   a to je realita, a to je realita. 
    G             D       C        Ami7 D 
R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, 
    G           D      C         Ami7  D 
   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, 
    G            D         C         Ami7 D 
   je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, 
    G           D      C         Ami7  D     C  A D9 
   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fikce? 
2. Teď je tu situace velice zapeklitá, 
   a to je realita, a to je realita, 
   víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá, 
   a to je realita, a to je realita, 
   jenomže co je doma, jenom to se počítá, 
   tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá, 
   a to je realita, a to je realita. 
R: 
3. Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti, 
   a všecky slibovaly, a všecky slibovaly, 
   a když se obměkčit dal a do vody je pustil, 
   i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly, 
   česká ryba je kluzká a šupinami krytá, 
   ta ti něco nakecá a člověk se nachytá, 
   a to je realita, a to je realita. 
R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, 
   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, 
   je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, 
   kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, 
    Ami7  D     Ami7  D     Ami7  D 
   fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-? 
 

dne 15. 09. 2020