Kominík

    A                                  E7 
1. Vysoko nad střechami, kde jen vítr fičí, 
                                     A 
   než vyvine rychlost a letí do světa, 
                                       E7 
   vysoko tam nad námi, kde komíny se tyčí, 
                                        A 
   tam kominík Magnusek je štětkou vymetá. 
   D                       A 
R: Oči modré, hluboké jak Jadran, 
    E7                          A 
   vercajk, šaty, účes - černý havran, 
       D                           A 
   a když jdou kolem holky z fabriky, aha, 
      E7                    A E7 A 
   a musejí si držet knoflíky. 
2. Ve městě je čisto, jasno, nikde žádná špína, 
   nejčastější slovesa jsou prosím, děkuji, 
   všude kolem spousta barev, každá z nich je jiná, 
   a lidé, ti si cestou z práce píseň notují. 
R: Oči modré, hluboké jak Jadran, 
   vercajk, šaty, účes - černý havran, 
   a když jdou kolem holky z fabriky, aha, 
   a na blúzkách si drží knoflíky. 
3. Jednou ale nepřišel, a když už se to táhlo, 
   město se jen trpělivě v sazích dusilo, 
   s lidmi se to za tu dobu povážlivě nahlo, 
   nic nad nimi vyššího teď už nebylo. 
R: Žádné oči hluboké jak Jadran, 
   žídné šaty, účes a la černý havran, 
   a když kolem šly holky z fabriky, aha, 
   už neměly proč držet knoflíky. 
4. Magnusek si totiž poslal pro pivo 
   a kominické řemeslo hodil na skobu, 
   vzal do ruky majzlík a první kladivo 
   a začal nutit kameni svoji podobu. 
R: Pohled, co by připomínal Jadran, 
   účes, kterej měl jen on a havran, 
   a než by pořád chodil po střeše, aha, 
   tak že prej si svůj pomník vyteše. 
5. Začly chodit delegace lidí z okresu, 
   on k nim takto hovořil na jejich adresu: 
   Puškin, Goethe, Kozina i Jiří z Poděbrad, 
   každý z nich už dávno má svůj pomník někde stát. 
R: Každý má svou sochu na okrasu, 
   i Masaryk ji míval svého času, 
   a já, že jsem jen kominík, aha, 
   tak žádnou sochu neměl bysem mít. 
6. Toť se ví, že úředníci dali by ho do klády, 
   kterou mají k dispozici pro takové případy, 
   nechtěli však ublížit, nechtěli bejt špatní, 
   chtěli jenom posoudit, zda je to adekvátní. 
R: Naštěstí měl každý vedle sebe 
   čtyři příslušníky PS VB, 
   takže mnohem dřív, než řekli švec, aha, 
   a za Magnuskem zavřela se klec. 
7. Magnusku, ty šílenče, ty notorický cvoku, 
   pročs' nepřiznal, že ti v hlavě šibuje, 
   vždyť kdo si staví pomníky, je lidem sazí v oku 
   a nikdo už ho k ničemu nepotřebuje. 
R: Nemusel jsi sedět bez příčiny 
   v nejsmutnějším rohu náměstí, 
   ten pomník by ti postavili jiní, 
   vždyť chodili si k tobě pro štěstí. 
R: [: Svět se točí, nezná dovolenou, 
      malým, velkým, všem je akorát, 
      i holky z města brzy zapomenou, 
      že mohly by si něco tajně přát. :]