Ach, ta rána

             C               A7 
1. Ráno se probouzím na smrt unavený, 
                 Dmi             G G7 
   než přijdu k vědomí, poledne je, 
              C           A7 
   jsem jako motor cestou uvařený, 
             D7            G G7 
   kroužky spečené bez oleje, 
           C                       E7 
   a všude okolo mne už tramvaje zvoní, 
            A7             D7    G7 
   vůněmi dnešního dne mé město voní, 
            C                          E7 
   a stovky aut a spěch v radostných tvářích, 
                 A7               D7        G7 
   co radostný člověk, to Čech, všem se to daří, 
             C                         E7 
   to jenom já se kaboním pod obecný vkus, 
              A7               D7   G      C      E7 A7 Dmi G G7 C G7 
   jako když na svůj vlastní, hm, jdu jak na funus. 
2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny, 
   co tady dělám, je trapné se ptát, 
   sousedi dávno mají oči otevřeny, 
   jenom já civím, no snad ji mám rád, 
   je tady kalendář, a tak jím listuji, 
   snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji. 
3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík, 
   ať se mi konečně rozední, 
   ať vím, kde žiji a který jazyk 
   je v téhle zemi úřední, 
   ať pochopím století a rok, co se píše, 
   už když se probudím, a ne, až jdu spát, 
   vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet, 
   a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát? 
4. Až budete číst tuto mou báseň 
   při ranní kávě, při holení, 
   při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu, 
   v bivaku na Elbrusu po rozednění, 
   až budete číst tyto řádky 
   ve frontě na celer či na mrkev, 
   buďte si jisti, že nešťastný blázen, 
   autor, je ještě mrtev, 
   a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní, 
   že na ni myslí denně před spaním 
   a nové plány že snuje 
   a za večeři, hm, že děkuje.