Tonka

        C                           F             C 
1. Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc, 
                                  D7       G 
   pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic, 
    C                               F             C 
   tu podivnou historku vo Tonce a vo jednom pánovi, 
                                        G          C 
   kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví. 
             C                     F         C 
R: Proboha, Tonka, jo, to je kus zlatem kovanej, 
                                     D7         G 
   vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej, 
    C                        F          C 
   jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou 
                                 G           C 
   a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou. 
2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka, 
   co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka, 
   říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop, 
   a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob." 
R: 
3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí 
   a potom si Bob začal stěžovat:"Mě nohy bolejí," 
   "a já je mám zase jak dřevěný," jo, Tonka vodpoví 
   a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový. 
R: 
4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu, 
   a že to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu," 
   a Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus, 
   a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus. 
R: 
5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu 
   a stojí a je z toho celej štajf, Tonka má zábavu, 
   a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí: 
   "Račte se, madame, podívat, kdepak to stojejí!" 
R: 
6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází 
   a ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází, 
   a Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi 
   a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený. 
R: 
7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále 
   a přitom se celá zpotila a měla namále, 
   a najednou se vám položí a už nedýchá, 
   jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha. 
R: Proboha, Tonka, jo, to byl kus, a už je pod hroudou, 
   a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou, 
   měla vám funus tutovej a rakev na míru, 
   a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.