Dálky

       G 
1. Já zapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních, 
   pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých, 
                                                            C Hmi Ami 
   v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaďák, 
       G                      D                     G 
   já řidiči se omlouval, že nevypadám jako ranní pták. 
2. Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh 
   a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých, 
   jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já, 
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. 
         D                    C                        G 
R: Hrou náhod, jak to bývá, hledám stále hvězdy nad sebou, 
         D                    C                     D 
   co v kapsách tulák mívá, promění za lásku ztracenou, 
         G                                          C Hmi Ami 
   snad každou dobou denní napořád teď připadám si já 
        G                       D                       G 
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. 
3. Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí, 
   a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí, 
   a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým, 
   já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím. 
4. Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás 
   a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás, 
   jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já, 
   jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává. 
          G                       D                       G 
R: + jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává ...