Proměna

1. Poslouchám, jaký byste chtěli svět, 
sedím stranou a trochu závidím, ó..., 
pokud je tady co závidět, 
vám se zdá skvělý, v tom šeru ho nevidím. 
 
2. Generační problémy nám zestárnou, 
o penzi si nesměle říkají, ó..., 
úlohu já nehraju pražádnou, 
tak jenom upíjím a už se ani nedivím. 
 
R: Jiní mi život mapují, 
legendou je ubrus politý, 
a život hluboký jak oceán, 
každý na něm sám a sám. 
 
3. Zrození potomků je jim útěchou, 
ve vínku špatné svědomí, ó..., 
jen aby už nebylo pod střechou, 
už se jich netýká, a tak o něm nemluví. 
 
4. Odsuzují hlavy plné nápadů, 
ubližují víc než všichni ostatní, ó..., 
popelník je rázem plný dohadů, 
kterým jsou všichni poplatní. 
 
R: Hlava mi klesá únavou, 
možná za to ani nemohou, 
že se léty takhle promění, 
a tak každý vede jen tu svou, 
okouzlen tou vlastní proměnou, 
říká tomu umění....