Proč si říkám

1. 
Proč si říkám, že jsem král s trnovou korunou, 
obývám hrad a jsem v něm sám, 
/ jen myšky na hraní a tucty bílejch paní / 
v kazajce svěrací mám. 
 
R: 
Mazlím se s tichem a je mi krásně, 
po zdech si kreslím útržky snů. 
K ránu mě napadaj' lyrický básně, 
na dveřích cedulka Nevcházej, stůj. 
 
2. 
Co asi dělá svěží vzduch, můj přítel jediný, 
uzavírá kolem mne kruh 
/ a vesele si létá a ubíhají léta /, 
vlečou se vteřiny. 
 
R: 
Dívám se vokýnkem, jak venku sněží 
a všude kolem mne je něžný klid. 
V tichu si vybavím vrcholky věží, 
pod ně si postavím, co bych chtěl mít. 
 
3. 
Chtěl bych mít gumu se slonem a papír k přiznání, 
že všechno bylo nahonem, 
/ slon po papíře skáče a mně se dobře pláče /, 
když nový den vyzvání. 
 
R: 
Ze stěny mizí útržky básní, 
tužka se vypsala, rána jsou zlá. 
Byli jsme veselí a byli jsme krásní, 
už zase píšu, to, co se má. 
 
4. = 1.