Prokřehlá

D 
         Hmi      G              D 
Stín masívům dají mraky jasných dnů, 
          Hmi        G          A 
pád v rozletu říká, Věř a pokračuj! 
     D         A           Hmi           G 
Kdekomu vrátí dech, vrátí skromnost vrtochům, 
G           D     add9         C                       D 
 přítokům, přese spěch, staví hráze vší moudrostí proroků. 
 
G A G A  D 
 
 
Zdí puklina její souměr utíná. 
Svět usíná, pro víru jen lidi umíraj. 
Do očí nejmenších vkládá radost, klid a smír, 
od prahu konejší, hlídá spánek, jemná ruka mateří. 
       G       A 
jemná ruka mateří.. 
 
       D        Hmi    G          A 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
      D      Hmi             G           A 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
D          A           Hmi        G 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
             D           A              D 
že neobstojí úskalím, co za války nestojí. 
 
Jen člověk sám předstírá svůj sebeklam, 
sám neví kam, má poskládat svůj chrám. 
Pak únava dosedá – na mě, na zem, já dál sním. 
Dávno jsem pochopil, že ve víře má hlavní slovo smír. 
 
že ve víře má hlavní slovo mír.. 
 
Prokřehlá duše, ta, co války nezastaví, 
její zpívání zůstává, i když tóny hlasy znaví. 
Prokřehlá duše ptá se, možná se i bojí, 
že neobstojí úskalím, co války nestojí.